-->

Připravili jsme pro Vás : "Pražský hasičský sbor slaví…"

Je tomu 150 let od založení Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy. Rozhodli jsme se tedy v duchu našich příspěvků připomenou něco málo z jeho historie. STRUČNĚ Z HISTORIE "…(čtenáře-pozn.autora) bude zajímati třebas hned zpráva o tom, jak se pracovalo při pražských požárech v tom kterém roce a jakým nářadím byl náš čacký hasičský sbor opatřen.A bude zajímati i drobný, povšechný obrázek naší pražské organizace vnitřní.V letech 1903-1910, než dodán byl pražskému hasičskému sboru první automobilový stroj, vyjíždělo ve vnitřní Praze při obyčejných ohních první oddělení strážní, které bylo složeno ze čtyřkolové stříkačky, voznice a vozu dopravního - to vše potahy koňskými. Do předměstí byla vysílána jen čtyřkolová stříkačka.

Při oznámených velkých požárech aneb k budovám význačnějším (jako divadla, musea, jatky a význačnější objekty tovární), vysíláno ihned za prvním oddělením parní a to parní stříkačka a tendr.

Praha byla tenkráte rozdělena na šest požárních okresů a v každém z nich byla samostatná hasičská stanice. Byly to tyto okresy:

  1. staroměstský (centrální), odkudž se vyjíždělo k hlášeným požárům v celé vnitřní Praze
  2. Novoměstský, odkudž se k ohňům vyjíždělo na Hořejším Novém městě,na Vinohradech,v Nuslích a v horní části na Pankráci. Tento novoměstský obvod měl ještě jednu podružnou stanici v budově chudobince u sv.Bartoloměje, odkudž se vyjíždělo do nejbližšího okolí, hlavně do nahromaděných zde ústavů a nemocnic, teprve později byl rozšířen okruh působnosti až i za obě vyšehradské brány.
  3. stanice malostranská měla okruh působnosti ve třetí čtvrti města až do polovice ulice Nerudovy, pak až na Smíchov a posílala se podle potřeby i na pomoc stanici hradčanské
  4. hradčanská stanice působila při požárech ve čtvrti čtvrté, dále pak za branami Píseckou a Strahovskou a dojíždělo se z ní až do Dejvic, Tejnky, Střešovic atd.
  5. stanice holešovická měla hašební okres v Bubnech, na Letné v Holešovicích a v obcích, které s nimi těsně přiléhaly
  6. konečně stanice libeňská, ta působila v Praze VIII. A mimo ti i ve Vysočanech, Střížkově a v přilehlých obcích kolem Libně.

K tomu je třeba připomenout, že mimi Bubeneč, kterážto obec za poskytovanou pomoc platila městu Praze na hasičstvo roční paušál, měly své dobrovolné sbory hasičské veškery obce vůkolní i veškerá pražská předměstí, která nebyla ještě ku Praze připojena. Jestliže tedy někde v těchto výše jmenovaných obcích vypukl požár, dostavovaly se tam zpravidla k hašení sbory dva: pražský a místní.

Rok 1911 je pro pražský sbor hasičský rokem památným, neboť tu nastává obrat hlavně tím, že bylo započato s automobilisací. Zakoupen byl také otáčecí mechanický 18ti metrový řebřík, zpracovaný podle vyzkoušeného vzoru "Magirus" smíchovským závodem Vindyšovským. V říjnu byl také pro pražskou obec zakoupen první dopravní automobil, dodaný Českomoravskou továrnou. Brzy na to hned tři automobily, další o 18 koňských silách zároveň s jedním dopravním vozidlem o 8 koňských silách a roku 1912 pak benzinová stříkačka "Delahay a Farcot" v Paříži.

V důsledku této automobilisace mohlo být přikročeno ke zušení všech podružnějších pražských stanic, a to stanice vyšehradské, malostranské, radniční a krátce před převratem i stanice hradčanské, která však brzy zas byla obnovena za příčinou ochrany hradu. Celkový stav členstva pražského hasičského sboru z povolání před vypuknutím světové války byl tento: byl tu jeden ředitel, jeden podvelitel, tři cvičitelé a dva vrchní telegrafisté.Poddůstojníků a telegrafistů, dále pak strojníků a topičů měl pražský sbor pro Prahu I.-VII. Celkem 179; samostatná odbočka v Praze VIII. Měla 16 mužů. Celý sbor mimo ředitele čítal tudíž 195 členů. Mobilisace v červenci 1914 způsobila - jako všude - i zde veliký chaos. Najednou bylo mobilisováno celkem 70 mužů, náležejících k ochraně Prahy proti ohni, tedy téměř celá polovina sboru. Bylo stále doplňováno, ale chaos odstraněn nebyl. Za války se ve sboru vystřídalo dobře na 500 členů, neboť sotva byla skupina nováčků vycvičena, hned byla téměř celá zas povolána novými odvody na vojnu a začínalo se znovu. Jaké zde byly poměry, vysvítá z toho, že do 31.května 1915 povoláno bylo do pole 91 stálých členů (tou dobou bylo již také 8 mrtvých a 11 zajatých). Ze členů provisorních bylo v té době odvedeno a nastoupilo vojenskou službu členů šestatřicet. Hned na samém počátku mobilisace nastoupil vojenskou službu dosavadní ředitel sboru Fr. Vejdělek jako setník při vojen. Stavebním úřadu v Praze a když byl roku 1915 přeložen, ujal se vedení sboru podvelitel Jan Záhora…."

nahoru